Slavkovský poklad

Slavkovský poklad

Náš příběh je více než dvě stě let starý. Je prvního prosince roku 1805. Začíná zima a prší. Cesty jsou plné ledového bláta a vody.
Evropa je rozeštvána bojem, který mezi sebou vedou tři muži. Napoleon Bonaparte císař Francie na straně jedné, rakouský císař František I. a ruský car Alexandr straně druhé - v dané chvíli jsou spojenci.. Panovníci tří zemí se rozhodli řešit své spory válkou. Jejich muži, kterých je více než sto padesát tisíc, se právě dostali do míst, kde bude svedena velká rozhodující bitva.
Rozdělávají ohně, jedí, pijí nebo se chystají ke spánku. Pro velkou část z mužů, kteří na tato místa přišli, to bude poslední noc. Zítra jich většina z nich umře. Ale to dnes ještě nevědí. Jejich vůdcové se chystají na boj, který má rozhodnout o dalším osudu Evropy.

Příběh slavkovského pokladu bude ovšem jen malou epizodou v tomto dramatu. Uprostřed obrovské bitvy se schyluje k události, která bude žít jako legenda dalších dvě stě let.

Do údolí, kde táboří gardový pluk, přijíždí povoz s ruskou válečnou pokladnou. V pokladně je šest sudů se zlatými mincemi a stejný počet sudů s mincemi stříbrnými. Obrovské jmění, které carská armáda potřebuje pro své vojáky. Celou cestu až z Ruska táhnou za svými vojáky a z peněz kupují potraviny, krmivo pro koně, boty a vyplácí žold vojákům. Dál už ale s vozy jet nelze. Cesty jsou zablokovány dalšími povozy a před nimi jsou Francouzi. Jejich zítřejší nepřítel. Velitelé na poslední chvíli řeší situaci svého vojska. Zmatek v organizaci spojenců je čím dál horší. Ruské zlato a stříbro se dostává do nebezpečné blízkosti nepřátelského postavení. Na scénu přijíždí jeden z hrdinů našeho příběhu… poručík Udom. Ivan Fedorovič Udom je křídelním pobočníkem preobraženského gardového pluku. Má rozkaz vybrat padesát schopných mužů a zakopat pokladnu, aby v případě rychlého ústupu nepadla do rukou nepříteli.


Muži remcají a neochotně se zvedají ze svých stanů. Zítřejší boj bude podle nich snadnou záležitostí. Jsou přesvědčeni o své převaze a tyhle velitelské manýry je pouze připravují o spánek. Poručík Udom má však své rozkazy a nesdílí přesvědčení svých mužů. Před necelou hodinou došlo kousek odsud k nepříjemnému střetu s francouzskou hlídkou. Celá armáda je natažena na velkém půloblouku a od Slavkova se hrnou další vozy a vojáci. Cesty jsou beznadějně ucpány a situace spojenecké armády připomíná stlačenou pružinu. Bojovat se mělo o něco dál, až skoro u Brna. Jenomže místo k boji si spojenci nevybrali. Tím, kdo si vybral bojiště, byl Napoleon. Zítřejší den ukáže, jak podstatný to byl detail.Vojáci se rozdělují na skupiny a kopou jeden sáh hluboké jámy, do kterých ukládají sudy se zlatem a stříbrem. Mají v rukou nesmírný poklad a přemýšlí jak by jim zakopávané zlato mohlo změnit život. Mnohý z nich se rozhlíží a snaží se vrýt si okolí úkrytu do paměti. Není to tak jednoduché. Na místě jsou poprvé v životě a po vysilujícím rychlém pochodu. Místní jména jsou pro ně těžko srozumitelná. Samotné místo úkrytu také není ničím vyjímečné. Je to jakási mýtina kousek od potoka. V okolí chybí nějaký význačný orientační bod. Stojí v nízké prohlubni kryté vrbami, asi deset kroků od břehu jakési řeky.
V prosinci roku 1805 ruská armáda skrývá poklad obrovské hodnoty do moravské země. Málokdo tuší, že už zítřejší den se promění v drama, ve kterém půjde o život. A většina vojáků tento souboj se smrtí prohraje. Ruská armáda bude utíkat před Napoleonem a na vyzvednutí pokladu už nebude čas. Zastaví se vlastně až v Moskvě, kde pak půjde o život pro změnu Napoleonovi.
Po dvaceti letech od této události objeví rakouské úřady ruského zběha, který byl jedním z těch, kteří poklad na rozkaz poručíka Udoma ukrývali. Tento ruský zběh - Josif Andrejevskij - popíše úřadům kde byl poklad zakopán. Bohudík není schopen místo s úkrytem přesně najít.

Legenda o slavkovském pokladu může začít žít…

 
mapa
Copyright © by "Walter Pavliš" · All Rights reserved · E-Mail: walter.pavlis@gmail.com