Slavkovský poklad 2011

Slavkovský poklad 2011

Tahle akce by vlastně mohla sloužit jako ukázka toho, jak poklady nehledat. Nakonec jsem ale díky ní nalezl fajn kamaráda a užili jsme si dost legrace, tak se snad bude líbit i Vám.

Všechno začalo podivným telefonátem jakési paní z Ostravy, která se se mnou chtěla potkat s tím, že viděla reportáž v televizi o hledání Slavkovského pokladu a že má nějaké velmi zajímavé informace, které by se mnou chtěla prodiskutovat. Bývám v těchto situacích opatrný, protože už mě kontaktovalo více hledačů a u některých lze s úspěchem pochybovat o jejich duševním zdraví. 

Paní ale vyprávěla srozumitelně, nepozoroval jsem žádné indicie, které by mě varovaly, a byla ochotna přijet z Ostravy do Brna si o věci popovídat. Dohodli jsme si sraz na obědě a potkali se. Spolu s ní přijel Břetislav Navrátil, se kterým jsem se nakonec skamarádil a pustil se do ověřování informací, které nám paní sdělila.

Když to shrnu, tak ostravská paní se představila jako potomek jednoho z vojáků, kteří při slavkovské bitvě zakopávali legendární sudy s mincemi, a měla prý dostatek informací o tom, kde poklad hledat. To vypadalo nadějně. Zajímalo mě, jakou formou se informace zachovaly, protože mi tvrdila, že jejího předka někdy po této akci zastřelili a její rodina se domnívala, že to souviselo s tím, že znal tajemství úkrytu. Údajně měl napsat dopis, kde popisoval svou činnost při ukrývání pokladny a popsal tam i detaily úkrytu. Na této první schůzce jsem se již další detaily nedozvěděl, ale domluvili jsme se, že podepíšeme smlouvu o společném postupu a pak se dozvím více. Rozuměl jsem obavám této paní, jediné co mě zaráželo, byla otázka, k čemu mě vlastně potřebují, pokud jsou informace tak detailní, že vlastně stačí poklad vyzvednout. Důvodem měla být moje znalost celé události a schopnost zorganizovat vyzvednutí pokladny. Bylo to vlastně naposledy, co jsem paní viděl, dále jsem s ní komunikoval už jen přes Břetislava. Podepsali jsme smlouvu a já se dožadoval onoho dopisu od předka zastřeleného v moravské zemi po té, co se chudák podílel na zakopání gardové pokladny. Tady nastal – jak asi očekáváte – první problém. Dopis se ztratil. V ten okamžik jsem zařadil schůzku mezi ztracený čas a shora uvedené informace za další legendu, kterých je okolo Slavkova bezpočet.

Nicméně, Břetislav byl tak správně posedlý hledáním pokladu a bezvýhradně ostravské paní věřil, že tím nakazil i mě a tak jsme se zkusili na celou věc podívat i když jsem měl obavy, že to nakonec bude blamáž. Přijel s tím, že poklad nemá být zakopán, ale byl naházen do strouhy mlýna. Nebyl prý v sudech, ale v jakýchsi džbánech, které vojáci rozmlátili a naházeli do vody za zlatem a stříbrem. Což o to! Úkryt v mlýnské strouze není v této věci novinkou. V souvislosti se slavkovským pokladem se objevují historky, které vypravují o vojácích, kteří naházeli peníze do mlýnské strouhy. Paní z Ostravy dokonce uvedla, který mlýn to měl být, takže to hledání zase nevypadlo tak komplikovaně. Co se mi ovšem příliš nelíbilo, byl fakt, že se mělo jednat o mlýn na okraji Slavkova! Tedy v místech kde naprosto chyběl důvod, třeba prvek nějaké tísně, proč by bylo nutné pokladnu ukrývat. Už jsem byl téměř přesvědčen o nesmyslnosti našeho počínání, ale nechtělo se mi to vzdávat tak brzy.

Jeli jsme se do Slavkova na ten mlýn podívat. Je na samém okraji městečka a mlýnská strouha vedla těsně vedle domu, ovšem… byla zcela zasypaná. Samotný mlýn vypadal velmi zajímavě a Břetislav ověřil ve starých mapách, jak vypadalo okolí mlýnu a kudy vedli cesty, strouha apod. Pokladna měla být vysypaná přímo do náhonu pod mlýnské kolo, takže jsme měli i vcelku přesnou lokalizaci pokladu. To se tedy nestává často :-). Už při první návštěvě bylo jasné, že dostat se na původní dno nebude nic jednoduchého a nějaké lopaty a krumpáče tady stačit nebudou. Také jsme vyhledali majitele mlýnu, abychom se s ním domluvili zda můžeme na jeho pozemku hledat. Majitel mlýnu byl bezva chlap a za příslib třetiny pokladu v případě úspěšného nálezu (myšleno případného nálezného) se s námi domluvil a my mohli začít kopat.

Podle našeho odhadu bylo třeba odklidit asi tři až čtyři metry nánosu než se dostaneme na původní dno. Břetislav objednal UDS – univerzální dokončovací stroj, vlastně takový bezva mobilní bagr a mohli jsme začít. V červenci 2011 jsme se o víkendu potkali před mlýnem, vyzbrojeni lopatami, detektory a bagrem. Bagrista se docela bavil, ale byl ochotný a nechtěl další část ještě nenalezeného pokladu.

Na přiložených fotografiích si můžete udělat představu o celé akci. Musím říct, že to díra byla pořádná. Dostali jsme se až na dno náhonu, kde byla spousta dřeva (zřejmě zbytky mlýnského kola) a dřevěné pražce, které tvořili dno náhonu. Prozkoumávali jsme detailně vynesený matriál i dno náhonu, ale jak už určitě tušíte, nenašli jsme ani ťuk. Zajímavým nálezem byli zploštěné olověné kulky, ale to bylo z barevných kovů vše. Do akce se zapojil ještě jeden můj známý, jeden z autorů nejvíce detailní publikace o slavkovském pokladu Zdeněk Chromý. Nakonec jsme si dali oběd v hospodě u Staré pošty, což je samozřejmě středobod a konečné místo každého hledání na slavkovském bojišti. 

 
mapa
Copyright © by "Walter Pavliš" · All Rights reserved · E-Mail: walter.pavlis@gmail.com